To samozřejmě neznamená souhlas se stupňujícím se „televizním konsumem“; to by bylo obrovské nedorozumění! Měli bychom velmi pozorně vybírat, čím se zabýváme večer a před usnutím, neboť to bude mozkem po celou noc velmi důkladně opakováno, jako bychom to celou noc cvičili, abychom to příštího rána co nejlépe ovládali.
Odtud vlastně pochází staré přísloví, že to, čemu se má člověk naučit, si má „položit pod polštář“. Samozřejmě to nemá s polštářem nic společného. Ale pravděpodobně se člověk onou věcí ještě zabýval, než ji „dal pod polštář“. A co si člověk těsně před usnutím vtiskne do paměti, to pak mozek skutečně celou noc trénuje, zatímco my nerušeně spíme.
Čili: podíváme-li se večer na film, je to, jakobychom si vychovávali malé odborníky na casting, kteří by zaručeně mohli konkurovat Dieteru Bohlenovi &Co.
Takže proč právě po návratu ze školy televize?
Nikoli, jak bylo řečeno, není to ani souhlas, ani doporučení. Lepší je samozřejmě sport, hudba, cyklistika; to jsou činnosti, s jejichž pomocí odbouráme hormony stresu, které po takovém běžném školním dni nevyhnutelně proudí našimi cévami a ochromují náš mozek.
Jen když k ničemu z toho nezbývá síla, pak ještě může pěkný, veselý nebo romantický film dělat zázraky, neboť ten zbaví tělo stresu stejně dobře (samozřejmě žádný akční film nebo horor, ty množství stresového hormonu naopak zvýší!).
Když je chemie v těle zase v pořádku, tělo je opět uvolněné a domácí úkoly půjdou snáze od ruky.
